Loco – nepředvídatelný chod pro velké dravce
Plandavka Loco představuje výrazný odklon od tradičních oválných tvarů a vychází z hydrodynamického konceptu, který si původně nechal patentovat Glen L. Evans. Tento design, přihlášený 15. března 1947 a oficiálně registrovaný 6. června 1950 pod americkým patentem 2,510,566, se vyznačuje specifickým „zalomeným“ nebo hranatým profilem. Na rozdíl od běžných plandavek tato geometrie nutí nástrahu k prudkým, chaotickým výpadům ze strany na stranu, čímž věrně napodobuje panikařící rybku. Tento technický základ časem připravil půdu pro varianty jako Luhr Jensen Loco a Acme Dazzler.
V souladu se svým názvem, který v překladu znamená „nepředvídatelný“ nebo „bláznivý“, je nástraha definována charakteristickým „záškubem“ v pohybu při plynulém přitahování. Udržuje si rytmické vibrace, aby následně spontánně zrychlila nebo vyrazila do strany – pohyb, který často vyprovokuje k agresivnímu útoku štiky a candáty, i když jsou dravci pasivní. Univerzálnost nástrahy umožňuje její využití pro klasickou přívlač, trolling i vertikální jigging.
Plandavka Loco je vyrobena z vysoce kvalitní mosazi s antikorozním niklováním a vyrábí se v různých velikostech a povrchových úpravách, včetně holografických a prizmatických variant. Její tvar připomínající vrbový list jí umožňuje udržet si chod v proudu, aniž by se při mírných rychlostech trollingu roztočila. Přestože jde o nástrahu na více druhů ryb, díky širokým oscilacím a náhlým změnám rytmu je mimořádně účinná zejména na štiky. Větší modely se často používají při jezerním trollingu na pstruhy jezerní a mořské, zatímco menší verze cílí na velké okouny v období jejich vysoké aktivity.
Úspěšná prezentace Loco spočívá ve využití jejího nevyzpytatelného chování prostřednictvím několika specifických technik vedení. Základní plynulé přitahování je nejúčinnější, když je každých pět až sedm otočení kličkou přerušeno prudkým zrychlením nebo krátkou pauzou, což nástrahu donutí k bočnímu výpadu. Při jigovém nebo „schodovitém“ vedení se plandavka během pauzy ladně snáší ke dnu, což často vyvolá záběr právě ve fázi propadu. Při trollingu technika „pumpování“ – periodické přitažení prutu dopředu a jeho vrácení – způsobuje, že nástraha chaoticky mění hloubku a rytmus. Při vertikálním jiggingu z ledu nebo z lodi prudké zvednutí a spuštění pošle plandavku daleko od vertikální osy, čímž se výrazně zvětší prohledávaná plocha.
